Kdo vlastní banky v Česku? Pravda o vlastnictví finančních institucí

Když si vezmete peníze z bankomatu, nebo si otevřete účet, téměř nikdy nepřemýšlíte, kdo vlastně stojí za tou bankou. Ale když se podíváte hlouběji, zjistíte, že vlastnictví českých bank není tak jednoduché, jak se zdá. Mnoho lidí si myslí, že české banky jsou domácí podniky - ale většina z nich patří zahraničním koncernům. A to nejen nějakým malým firmám, ale obřím globálním finančním gigantům.

Největší banky v Česku a jejich vlastníci

Největší bankou v Česku je Česká spořitelna. Zní to jako česká instituce, ne? Ale vlastní ji Erste Group, rakouský finanční koncern, který má pobočky i v Slovinsku, Srbsku, Ukrajine a Maďarsku. Erste Group vlastní přes 90 % akcií České spořitelny. To znamená, že rozhodování o úrocích, poplatcích nebo půjčkách v Česku se částečně děje ve Vídni.

Druhá největší banka je Komerční banka. Ta patří francouzskému BNP Paribas - jedné z největších bank v Evropě. BNP Paribas má v Česku více než 1,5 milionu zákazníků a ovládá téměř 20 % trhu. A co je důležité: všechny strategické rozhodnutí, včetně toho, kdy zvýšit úroky nebo zavřít pobočku, jsou přijímány v Paříži nebo v Bruselu.

ČSOB je třetí největší banka. Jejím vlastníkem je německá Deutsche Bank. I když ČSOB má silnou brandovou identitu v Česku - s vlastními reklamami, pobočkami a zaměstnanci - většina kapitálu a řízení pochází z Německa. Deutsche Bank má v Česku investovaných přes 10 miliard korun a rozhoduje o tom, jaké produkty se prodávají, jaké riziko je přijatelné a kdo dostane úvěr.

Proč to vůbec tak je?

Po rozpadu komunistického režimu v roce 1989 se Československo rozhodlo pro rychlou privatizaci bankovního sektoru. Místní podnikatelé neměli dostatek kapitálu, aby banky modernizovali, rozšířili nebo napojili na mezinárodní systémy. Takže stát prodal banky zahraničním investorům, kteří měli peníze, technologii a zkušenosti.

První velké koupě proběhly v polovině 90. let. Rakouské banky jako Erste Group a Bank Austria se dostaly do Česka jako první - ne proto, že byly nejlepší, ale protože byly nejbližší. Geografie, jazyk a kulturní blízkost hrály roli. Později přišli Francouzi, Němci, Italové a dokonce i Američané.

Dnes je v Česku jen pár malých bank, které nejsou v cizích rukou. Například Equa Bank je česká společnost, ale i ona je vlastně částí italského koncernu Intesa Sanpaolo. Wüstenrot Bank je česká, ale patří do skupiny, která má své kořeny v Německu. Takže skoro každá banka, kterou používáte, má zahraničního vlastníka.

Co to znamená pro běžného občana?

Když banka patří zahraničnímu koncernu, její priority se mohou lišit od těch místních. Například:

• Banka může zavřít pobočku v malém městě, protože to vydává výkonnostní metriky v Rakousku nebo Německu - ne v Česku.
• Úroky z účtů mohou být nižší, protože koncern chce zisk z jiných trhů, kde je větší konkurence.
• Úvěrová pravidla se mohou přizpůsobit evropským normám, ne místním potřebám - třeba i když máte stabilní příjem, ale nejste v systému věřitelů v Německu, můžete být odmítnuti.
• Bankovní poplatky mohou být vyšší, protože koncern chce zvýšit marži na trzích, kde má menší konkurenci.

Na druhou stranu, zahraniční vlastníci přinesli moderní technologie. Online bankovnictví, aplikace, bezkontaktní platby, rychlé převody - všechno toto se v Česku rozvíjelo díky investicím z outside. Dnes máte přístup k systémům, které byste jinak neměli - a to jen proto, že někdo v Paříži rozhodl, že se do Česka investuje.

Je to špatné?

Není to ani špatné, ani dobré. Je to realita. Zahraniční vlastnictví znamená stabilitu - když se něco rozbije v Rakousku, neznamená to, že banka v Česku zanikne. Naopak, zahraniční banky mají silnější kapitálové zázemí než místní. V roce 2008, kdy se řada bank v USA a Británii zhroutila, české banky s cizím vlastníkem přežily bez problémů.

Ale je tu jedna věc, která se často zapomíná: když banka vydělává v Česku, peníze nezůstávají tady. Zisk se převádí do mateřské společnosti v Rakousku, Německu nebo Francii. To znamená, že místní ekonomika přichází o kapitál, který by mohl být investován do škol, silnic nebo zdravotnictví. Vlastníci bank neplatí české daně na zisk - platí je tam, kde mají sídlo.

Co můžete dělat?

Nemůžete změnit vlastníka banky. Ale můžete změnit, jak s ní jednáte.

• Přemýšlejte o spolupracujících bankách - například Česká pojišťovna má svou banku, která je částečně vlastněna místními investory.
• Zvažte digitální banky jako Equa Bank nebo Revolut, které mají jiné struktury a často levnější poplatky.
• Pokud máte možnost, používejte účet v české nezávislé instituci - i když je malá, podporujete lokální ekonomiku.
• Nezapomeňte: banka je nástroj. Nezakládejte život na jedné. Mějte účet v jedné, peníze na jiném účtu, investice jinde.

Nejde o to, zda je banka česká nebo cizí. Jde o to, zda vám služby, které poskytuje, skutečně vyhovují. Zkontrolujte poplatky, úroky, podmínky. A pokud se vám to nelíbí - změňte ji. Většina bank v Česku umožňuje převod účtu během týdne. Není to složité. A vy jste ten, kdo má moc.

Ještě nějaké výjimky?

Ano. Jsou tu malé, ale důležité výjimky. Například Česká pojišťovna má svou banku - Česká pojišťovna banka - která je částečně vlastněna místními akcionáři. Nejde o velkou banku, ale je to jedna z mála, kde se rozhoduje o penězích v Česku - a ne v Rakousku.

Také existují spolupracující banky jako Českomoravská záruční a rozvojová banka, která se zaměřuje na podnikatele a neziskové organizace. Ta je státně podporovaná a její cíle nejsou ziskové, ale rozvojové.

A samozřejmě jsou tu finanční spolky a pojišťovny, které fungují jako banky, ale nejsou jimi formálně. Například Česká spořitelna je banka, ale její původní forma - spořitelna - byla vytvořena jako nezisková instituce pro občany. Dnes je to jen název. Ale myšlenka je stále živá - pokud chcete, můžete podporovat organizace, které fungují podle této filozofie.

Co se děje v budoucnu?

Veřejná diskuse o vlastnictví bank se zvyšuje. V roce 2024 se v parlamentu diskutovalo o zavedení limitu na cizí vlastnictví v klíčových sektorech - včetně bank. Ale žádný zákon nebyl přijat. Zahraniční koncerny mají silné loby a výhody, které nechtějí ztratit.

Zároveň se ale objevují nové modely. Například decentralizované bankovnictví - kde lidé spolupracují přes blockchain, bez středních institucí. To je ale ještě daleko od běžného uživatele. A v Česku se o tom moc neví.

Nejpravděpodobnější budoucnost? Zahraniční banky zůstanou. Ale budou muset reagovat na tlak. Pokud lidé začnou odcházet - budou muset zlepšovat služby, snižovat poplatky, zavádět místní inovace. A to je právě ta síla, kterou máte vy - jako zákazník.